Zaslepená láskou
Jmenuji se Katy a je mi čtrnáct let. Bydlím v Německu. Nyní bych začít svůj příběh o své lásce, která ještě neskončila, a taky doufám, že dlouhou neskončí. Začínalo to úplně nevinně, kdy jsem potkala a poznala svého „vysněného“ kluka v první třídě, na jiné základní škole asi devět kilometrů od Mnichova. Dva roky jsem s ním chodila do stejné třídy, jenže už bych tam té škole další roky nevydržela. Tudíž jsem přestoupila na školu, která byla v Mnichově.
O prázdninách jsem ho potkávala na Mnichovské pouti, která se tam konala každé letní prázdniny.V tom okamžiku, kdy jsem ho tam potkala (na té pouti), řekla jsem si: „To musí být on! Můj vyvolený!“ Chodila jsem tam tři dny, které ta pouť trvala. Byly to nádherné letní dny s „letní láskou“. Vždy, když mě uviděl, přiběhl za mnou, prohodil pár slov a když jsem se otočil, byl zas pryč. Jak to dělal pořád! Pak nastal školní rok, kdy jsem vstoupila do sedmého ročníku základní Mnichovské školy. Věděla jsem, že ho celý rok, každý den, každou přestávku budu potkávat (ne) jen na chodbě školní budovy. Třídy jsme měli na stejném patře, akorát kousek od sebe. Ale na to, abychom se každou přestávku viděli, to stačilo.
Cítila jsem, že jsem zamilovaná až po uši, ale nevěděla jsem, jestli to samé cítí i on. Nebyla jsem si jistá, ale řekla jsem si jestli, že ho miluji, musím proto udělat maximum!
Znenadání se se mnou začal víc bavit a probírat konkrétní věci, čímž mi nahrával. Po pár dnech jsem zájem o Paula začala dávat víc a víc najevo. Další výhody bylo i to, že jsme měli společnou šatnu, ve které se nacházelo mnoho skříněk, včetně té jeho! O jedné přestávce mě napadlo, že už to v sobě nemůžu tajit, tudíž mu to dám najevo dopisem ve skřínce. Napsala jsem tam pár slov a papír dala do skříňky, malou mezerou.
Vyčkávala jsem ve svém ,,úkrytu“ na odpověď! Dlouhou dobu jsem to nikomu neřekla, co jsem se rozhodla udělat, ale napadlo mě že to řeknu Kiře, jelikož byla (samozřejmě, že i je) mou nejlepší kamarádkou.
Další den mi chodili e-maily: ,,Katy, já se ti opravdu líbím?“ Ihned jsem na mail odpověděla-rychle a stručně! Po té mi od Paulo chodilo X dalších mailů. Samozřejmě, že jsem na všechny odpověděla! Později se to začalo ve třídě rozkřikovat, ale mně to bylo FUK, protože mě najímalo skoro nic jiného, kromě PAULA!
Nakonec v dalších dnech už to věděla celá třída. Paulo
se ke mně začal chovat nádherně. Začali jsme se zdravit, škádlit se a dokonce i
balit. Bylo to moc příjemné. Po dalším školním vyučování jsem ho viděla, jak
sám stojí před naší školou. Nebylo na tom nic zvláštního, ale zastavila jsem se
u něj a rozloučila s Kirou. Stáli jsem tam oba dva tak deset až patnáct
minut. Paulo měl buď rande a nebo něco podobného, což mě pěkně vytočilo! Já jsem totiž dost žárlivá. Rozloučili jsme
se. Šla jsem na autobus (jsem dojíždějící žákyně) a chvíli čekala. Za malou
chvíli autobus přijela, když jsem vzhlédla k oknu autobusu. Viděla jsem
tam, Paula s nějakou, holkou, kterou jsem už od vidění znala.
Paulo jí něco o mně říkal, proto jsem byla ještě víc naštvaná. Vstoupila jsem do autobusu a zezadu jsem prstem rýpla do jeho zad. Pozdravil mě, ale podle mě mi nevěnoval takovou pozornost, jako té huse, co seděla vedle něj! Místa v autobuse byla obsazená, tudáž jsem si stoupla k východním dveřím. Paulo mi celou cestu nevěnoval ani jediný pohled, a proto, když on vystoupil jsem se dívala té huse VRAŽEDNĚ do očí! Chtěla jsem jí tím dát jasně najevo, že Paulo je můj a nikoho jiného.
Vím, že byla o několik let starší, ale to mě vůbec nezajímalo! Pro mě byl důležitý jedině ON, Paulo.
Láska bývá zrádná, a já věděla, že Paulo asi nedokáže být věrný, bylo mi to moc líto.
Když jsem vystoupila z autobusu, šla jsem smutně a sklesle domů. Co jiného jsem měla dělat, než-li doufat, že Paulovi nejsem úplně lhostejná. Hned, když jsem přišla domů, jsem si sedla k počítači a napsala mu e-mail.
Miluji ho, ale ovlivňovat ho nemůžu. Dopadne to, jak ti bude muset dopadnout. „Očekávám“, že to dopadne dobře a s láskou v srdci.
Katy