Hra 1.část
Poznámka autora: Když se dvě malé Síly spojí…(s darem vidění) můžou
vzniknout V……….
Neznámo kde
Ze stínu vyšlo několik postav zahalených do černých plášťů. Každý z
nich řeklo nějakou latinskou větu. Nakonec natáhnou ruku a z dlaně
sfouknou zlatavý prášek. Ponoření ve své práci nevnímají nově
příchozího. Malou dívenku s mírně kudrnatými vlasy. Vypadala na pět,
ale říká se- nedůvěřuj vzhledu. Neměla pět ani osm let.
Holčička přišla k jedné osobě a zatahala jí za dlouhý plášť.
"Ellelien!" Postava se odhalí a nastaví přísnou tvář.
"Neříkej mi tak, otče." Odsekla mu dcera. Muž ignoroval její poznámku a pokračoval.
"Víš co jsem ti už nejmíň tisíckrát říkal?" Ostatní postavy odešly znovu do stínu, odkud přišly.
"Nezlob mámu?" Řekla mu klidně do jeho naštvané tváře. Její tichá tvář, muže zaskočila.
"To taky, ale, Ellelien, musíš všechno zkazit?" Vyčetl své dcerce.
"Já nic nekazím! Já si chci jen hrát!" Dupla nožkou o zem. Jeskyně
se otřásla a v tu se muže napadl jeden nápad. Několik dlouhých minut
stál a přemýšlel, jestli jí o tom řekne. Měl by možná od ní pokoj, několik desítek nebo stovek let, ale nebyl si jistý, jestli by udělal dobře.
Snad.
"Otče?" Neodpovídal. Někam do prázdna se díval. "Stalo se něco?" Zajímá se. U ní docela zvláštní. Muž odvrátil oči od jeskynní zdi na mírně vystrašenou dceru.
"Ne nic." Mluvil klidně a přemýšlel… Dobře, bude mít novou hru, ale poněkud, pro tu dimenzi, to bude nebezpečné. Ale co…stejně je ta dimenze nezajímavá.